Po ukončení gymnázia jsem se stěhovala za studiem vysoké školy do Brna. Jak už to bývá, začala jsem hledat ubytování a rozhodla jsem se pro bydlení na privátu.
Než jsem začala hledat, určila jsem si několik parametrů. Prvním byl samostatný pokoj, nechtěla jsem bydlet s někým, především kvůli soukromí a klidu na studium. Další podmínkou byla cena do 5 tis a byt ve slušné části města. Nakonec jsem se dohodla se sestrou, která se s přítelem stěhovala jinam, že převezmu byt po ní. Byl to pěkný byt 2+1, s příjemným majitelem. Domluvila jsem se s kamarádem, že byt vezmeme napůl. Smlouva o pronájmu se napsala na něj s tím, že já s ním poté uzavřu podnájemní smlouvu. Nakonec jsme to nijak neřešili a dohodli jsme se, že kdyby nastaly nějaké změny, stěhování některého z nás, tak si dáme vědět minimálně tři měsíce dopředu. Já jsem tam tedy bydlela na „dobré slovo“. Věřila jsem, že je to v pořádku, byl to kamarád a neměla jsem důvod o něm pochybovat. V tomto jsem ale udělala chybu.
Půl roku nebyl problém, dokud si kamarád nenašel přítelkyni a během několika týdnů se rozhodli bydlet spolu a mi oznámil, že se stěhuje a s majitelem bytu se domluvil na vyklizení bytu během dvou týdnů. To mě samozřejmě šokovalo, byli jsme domluvení na tříměsíční výpovědní lhůtě. Ne, že bych mu nový vztah a štěstí nepřála, ale já jsem si najednou musela během 14-ti dní najít nové bydlení. Chvíli jsem si myslela, že snad budu bydlet pod mostem. Nakonec jsem dobré bydlení našla, ale bylo to velmi stresující a doslova za pět minut dvanáct. Kdybychom měli uzavřenou podnájemní smlouvu, pak by toto nikdy nemohl udělat, protože z právního hlediska by mi musel oznámit vystěhování 3 měsíce dopředu a já bych tak měla dostatek času na nalezení nového vhodného bydlení. Pro mne a snad i pro vás z toho plyne ponaučení. Přestože někomu věříte a jste kamarádi, vždy si bydlení pojistěte i z právního hlediska tak, abyste nezůstali bez domova a smlouvu nechte prohlédnout právníkem, abyste se vyhnuli nepříjemnostem.
K. M.