Maminka byla odjakživa ten nejpracovitější člověk kterého jsem znala. Vystudovala gymnázium a vždy měla výborné místo v kanceláři, avšak jednoho dne našla výpověď ve svém počítači, a od té doby se to už jenom vezlo. Začala aktivně a intenzivně hledat práci – bezvýsledně. Upozorňuji že jí bylo 46 let, když přišla o své zaměstnání. Roky a léta plynuly, a mamka se nikde nechytila.
Upozorňuji, že má zdravotní problémy a může mít pouze sedavou práci, protože manuální po zdravotní stránce absolutně nepřipadá v úvahu, jelikož by ji opravdu nezvládla. Ať napsala na jakýkoli inzerát, buďto vždy už měli vybraného kandidáta, nebo se absolutně neozvali. Pro zasmání: pozici na kterou se přihlásila, a na kterou reagovali tak, že je pozice již obsazená a po 14 dnech tam byla nabídka na tu samou práci mi přijde opravdu velmi komická. A pokud někdo dá výběrové řízení na pozici na úřad města, a nabídne tam 10 000,- hrubého, to mi přijde jako vyložené ztrapňování lidí. Samozřejmě že nehledá práci za 30 000,-, ale 15 000,- čistého jsou přeci krásné peníze, pokud by měla tu možnost sedět v klidu v kanceláři.
Upřímně, jak je možné, že zaměstnavatelé dnes nechtějí pracovníky středního věku, kteří mají třeba 30 let praxe v oboru, a k tomu se u nich už nemusí obávat, že jim utečou na mateřskou dovolenou? Proč se tedy všude dočítáme, jak je důležitá a požadovaná praxe? A pokud je požadovaná praxe, kde jí mají vzít ti, co zrovna dokončili školu? Opravdu tomuto systému nerozumím, a maminy je mi upřímně líto. “Naštěstí” se nyní stará o svou maminku, takže pobírá alespoň nějaké peníze. Částka kterou pobírá je stejná, jakou jí nabízeli jako čistý plat, což je opravdu velmi humorné. Jen by mě tak zajímalo, kam se tento stát řítí? Co bude s námi? Doufám, že se tento přístup jednou změní, a počet nezaměstnaných bude minimum.