Pojmy nájem a podnájem lidé často zaměňují. Někteří si dokonce myslí, že se jedná o totéž. Na první pohled v podstatě ano. Obojí umožňuje užívat část nebo celou nemovitost třetí osobě po sjednanou dobu za dohodnuté nájemné. Z právního hlediska je tu ale několik zásadních rozdílů.
Není podstatné, jak se nájemní smlouva nazývá (o nájmu, pronájmu, dohoda o užívání nemovitosti apod.). Rozhodující je, s kým je uzavírána. Nájem je smluvní vtah mezi vlastníkem nemovitosti a nájemcem. O podnájmu hovoříme tehdy, pronajímá-li nemovitost nebo její část nájemce dalším osobám.
Pokud uvažujete o podnájmu, měli byste znát tyto rozdíly a počítat s možnými riziky:
- Zatímco u nájmu zákon poměrně jasně určuje pravidla, respektive práva a povinnosti smluvních stran, na podnájem se nevztahuje zákonná ochrana nájemního bydlení.
- Podnájem je možno uzavřít maximálně na dobu nájmu. Je však třeba brát v úvahu také to, že podnájem zaniká i okamžikem ukončení nájmu. Tedy v případě, kdy je nájemní smlouva ukončena dříve, než bylo původně sjednáno, není brán zřetel na smluvní dobu trvání podnájmu a tento automaticky zaniká spolu s nájmem.
- Pronajatý byt může dát nájemník do podnájmu bez souhlasu vlastníka nemovitosti pouze v případě, kdy nemovitost užívá současně s podnájemníkem (např. jeden pokoj ve větším bytě). V ostatních případech je k podnájmu nutný souhlas vlastníka nemovitosti.
- Podnájem je oproti klasickému nájmu možno vypovědět bez udání důvodu.
Doporučení:
- Vždy prověřte, zda o nájmu jednáte přímo s vlastníkem nemovitosti nebo s nájemcem, případně žádejte předložení písemného souhlasu vlastníka.
- Do smlouvy o podnájmu pečlivě zaznamenejte všechny sjednané podmínky.
Autor: Lucie Tůmová